Jak BEZGEST (ne)dobyl Rakovník   

DS BEZGESTu se povedlo něco ojedinělého. Během posledních osmi let nacvičil dvakrát pohádku... a dvakrát s ní postoupil do národního finále inscenací pro děti Rakovník! Bylo to v roce 2004 s pohádkou Kouzelný štětec, letos to bylo s pohádkou O rytíři Bojanovi. Je to poměrně pozoruhudné z toho důvodu, že tento ochotnický spolek z Moravského Krumlova se nezaměřuje vyloženě na dětské publikum. Ale jak je vidět toto posluchačské médium mu není vůbec cizí. Pro úplnost je potřeba uvést, že se postup podařil vždy ze soutěžní přehlídky ve Žďáru nad Sázavou, Pohádkový mlejnek.

Herci samozřejmě kvitovali tento postup s velkou radostí a náležitě si hodlali vychutnat atmosféru krásného a tradičního divadelního festivalu. Spojili tento prodloužený víkend s dalšími dvěmi představeními pro školy a do Rakovníka poté přijeli „rozehraní“ a s patřičnou dávkou euforie hraničící téměř se sebedůvěrou, kterou je potřeba na jeviště vždy přenést. Což se dle dlouhotrvajícího potlesku po představení asi povedlo (pořadatelé tvrdili, že „toto byla nejdelší děkovačka, fakt!“) a každopádně se dostavil i pocit z dobře zahrané hry. BEZGEST byl jako poslední v řadě soutěžních souborů a proto pak již „bezgesťáci“ nasávali kvalitu inspirativních představení.

Moravskokrumlovský ansámbl se dostal do dobré společnosti těch nejlepších divadel, která se věnují dětskému publiku a mládeži. Nabídl autorskou hru pro děti od tří let, která ovšem nemohla urazit ani dospělé, dospělejší i nejdospělejší publikum. To se ovšem nedá říct o porotě. Ta sice při konečném rozboru přímo uraženě nevypadala, ale pochvalou ani nešetřila, protože prakticky žádnou neřekla. V pohovoru  vyznělo z její strany několik podivností a celkově se dá říct, že uznává buď ryzí novátorství, nebo diametrálně jinou cestu „starého dobrého divadelnictví“ se vším všudy, tedy například i s archaickými kulisami a podobně. Nu což, BEZGEST do koncepce nezapadl, ale je nutno objasnit, že záměr souboru měl několik limitujících podmínek při realizaci projektu a že vlastně s výstřelem na výsluní dětského divadelního prkna až tak nepočítal (i když si to samozřejmě přál).

Zde by mohl být dlouhý literární povzdech nad smyslem divadla, smyslem kritiky a smyslem porot. Ale zbytečno. Jen je (nyní s časovým odstupem) úsměvné, jak si členové DS před rozborem říkali, že je porota nemůže už ničím překvapit a rozhodit – a jak jeden do jednoho byli přece jen zklamaní. Ale pro poroty se divadlo nehraje. Alespoň ne v Moravském Krumlově.

Celý prodloužený divadelní víkend byl nakonec stejně fantastický, se spoustou nových zážitků, nápadů a divadelních radostí. Je krásné, když se regionální divadlo dostane „do světa“. Navíc je to dobré i pro samotné spoluherce, kteří tak mohou strávit spolu delší umělecký čas. Takže, uvidíme za 6 let...

 autor článku: Bořivoj Švéda